Blog Image

Myslím si, že…

POLITICKÝ SMOG

Společnost Posted on 24 Čvc, 2019 09:40:29

Smogem nazýváme „chemické znečištění atmosféry
způsobené lidskou činností“. Tolik Wikipedie. Jsou ovšem známy i jiné druhy
smogu: Akustický, elektronický, vizuální nebo světelný. To všechno je označení
pro jevy, které jsou pro člověka nějakým způsobem škodlivé. Měli bychom ale rozšířit význam pojmu ještě o smog politický. Tento
obrat koneckonců použil už v roce 2002 slovenský spisovatel a bývalý
politik Milan Šútovec jako titul své knihy.

Politika, jak známo, by měla být službou lidem. V ideálním
světě by občan ani neměl vnímat, že nějaká politika ovlivňuje jeho život. Volení
zástupci by měli pracovat na tom, aby se svět nenápadně, ale systematicky
zlepšoval. V poslední době nám ale politika život spíše znepříjemňuje natolik, že londýnská smogová mlha je proti tomu prosluněným dnem.

Jeden ústavní činitel vede nikdy nekončící volební
kampaň, takže ho je všude plno, místo toho, aby skutečně vedl vládu. Svoji práci ale nemůže dělat pořádně ve prospěch země, protože zároveň musí zametat pod koberec svoje stále se vršící skandály. A tak škodí. Naposledy tím, že omezil rozpočet na předsednictví České republiky v EU místo navrhovaných 3,8 mld korun na 1,2 mld, čímž jen potvrdí naše postavení chudých příbuzných.

Druhý zase při sebemenší příležitosti pozuráží kdekoho,
aby si kompenzoval svoje komplexy z neutěšeného
dětství, a všichni dohromady znečišťují prostředí veřejným paktováním se s nám ne
příliš přátelsky nakloněnými mocnostmi. O křiklounech strašících migrační
katastrofou ani nemluvě.

To všechno je smog, kterým je naše prostředí zaneřáděno a
žádné filtrační zařízení na něho nefunguje. Nebo spíše: Fungovalo by, kdyby hoši
pečlivě nemakali na tom, aby bylo vypnuté. A tak do ovzduší dál vesele mohou
vypouštět zplodiny své zloby, lží a falše.

Slouží jim k tomu mimo jiné spřízněná nebo jimi
přímo vlastněná média, která nás dennodenně přesvědčují o tom, že ačkoliv přes znečištění
není na krok vidět, tak my tady máme slunečno, jasno a bude ještě líp.

Proč to dělají? Každý k tomu má nepochybně své
privátní důvody, ale společným jmenovatelem je skutečnost, že pokud je
zatemněno, v tomto případě zamlženo, je hůře vidět na různé lumpárny a
lumpárničky, kterých se mnozí z nich nepochybně dopouštějí. Nota bene tím
zakrývají svoji neschopnost odstraňovat občanům z cesty skutečné překážky a spíše je ještě vytvářejí.

Napadlo mě v té souvislosti rozšíření známého vtipu Jana Vyčítala, kdy se žena mezi dveřmi ptá ušpiněného muže: „Pepo, kdes tak smognul?“. Pepa by mohl odpovědět: „Zabýval jsem se politikou v České republice.“

Jak známo, k rozehnání smogu, toho chemického a popílkového,
musí přijít vítr. A ten by se mohl osvědčit i na odvátí smogu politického.
Obávám se ale, že to bude muset být pořádný uragán, aby smetl především původce
znečištění.

Tak čau příště.



TROJBAREVNÝ VÝTAH KE KORYTŮM

Společnost Posted on 14 Čvc, 2019 13:19:51

Vždycky jsem si myslel,
zjevně dost naivně, že člověk vstoupí do politické strany/hnutí/uskupení,
protože se ztotožňuje s programem. Pomiňme, že jsou uskupení, jako třeba
ANO, u nichž jediným programem je názor vůdce, co na tom že i dvakrát za den
jiný. I s tím je ovšem nutno se ztotožnit. A jsou i strany s velmi
podobným programem, kdy může člověk váhat, kam vstoupit a případně může i
přestoupit.

Trochu mimo tuto moji
naivní představu jsou ale lidé, kteří i několikrát během života změní
svou politickou orientaci natolik, že se jednou objeví nalevo, aby se po čase
vynořili na úplně opačném břehu a potřetí se angažují v beztvarém hnutí
vypočítavého miliardáře.

To je případ nově
vzniklého seskupení Trikolora. Když si přečteme, že je podporováno Vandasovými
extremisty se zvednutou pravicí, s nimiž se prý z 95 % programově shoduje
a na druhou stranu ho podporuje Zdeněk Koudelka, bývalý člen levicové ČSSD,
přičemž Šichtařová je už jen onou pověstnou třešničkou na tomto náckovském
dortíku. musíme si nutně položit otázku, jak je to vlastně s tou zásadovostí
našich politiků. Odpověď je nasnadě: Je to bída!

Zásady nejsou v módě,
stejně jako není v módě zodpovědnost. Je úplně jedno, jaké programové priority
kdo zastává, hlavně, když je příležitost nastoupit do výtahu, který tě vynese k politickému
korytu. Zářným příkladem budiž Petr Mach, bývalý europoslanec a předseda Strany
Svobodných, jehož hvězda hrozila upadnout v zapomnění uplynutím mandátu v evropském
Parlamentu. A ejhle! Už je tam, v tom trojbarevném výtahu!

Dá se namítnout, že tito
političtí turisté jsou natolik profláknutí, že už by to nemělo překvapovat.
Nepřekvapuje, jen moje zmíněná naivita mi nedovoluje se s tím smířit.

Vzdycháme nad ubohou
úrovní naší politické kultury. Pokud se ale smíříme s tím, že je normální
být v politice jen z vlastního prospěchu, nikdy se politické kulturnosti
nedočkáme. Nedivme se pak všeobecně rozšířenému názoru, že politika je
svinstvo. Zatím je.

Tak čau příště



O BABIČCE

Společnost Posted on 11 Čvc, 2019 15:38:21

– Co kdybys, Jirko, na chvíli nechal té politiky? Je toho všude plno, je to
pořád stejné svinstvo a tvoje úvahy stejně nic nezmění.

+ Tak jo, dobře, ale o čem mám psát?

– Co třeba o babičce? Víš, jak jsi nedávno říkal, bys na ni měl
zavzpomínat…

+ Fajn, ale čím začít?

– Třeba tím, jak byla na vás vnoučata hodná a jak vás měla všechny
stejně ráda. Nebo tím, jaký měla těžký, ale krásný život.

+ Jo, těžký život měla, ale nikdy jsem neslyšel, že by si stěžovala. Když se narodila, Rakousko-Uherský císař pán měl před sebou ještě deset let vlády. Výchovu dostala na úrovni vesnice z
devatenáctého století, ale nikdy nereptala. Měla čtyři sestry, z nichž minimálně
dvě se dožily sta let. A babičku by stovka určitě taky neminula, kdyby si tak
hloupě nezlomila žebro, když vytahovala okov ze studny. No jo, voda! Tahali ji
z hloubky 28 metrů ručně. Kdyby viděla, že dnes se obyčejná voda kupuje za
těžké prachy balená, ukroutila by si hlavu.

– No vidíš. A jak to bylo s vámi vnoučaty?

+ Babička měla tři děti, z nichž ještě dvě žijí. Moje maminka byla nejmladší
a přitom já byl první a nejstarší vnuk. Prý jsem byl našim i na svatbě, ale moc
si to nepamatuju a ani nejsem na fotkách nikde vidět. To víš, někdy se, holt, všechno nestihne v tom správném pořadí.

+ Nakonec nás bylo deset vnoučat. Občas jsme se u nich na chaloupce sešli v
hojném počtu a přesto nás vždycky všechny dokázala zvládnout. Nikdy nikoho
neuhodila, ale poslouchali jsme ji na slovo. Býval jsem u ní jako malý hodně
často. Rodiče mě tam vozili z Ostravska „za čerstvým vzduchem“. Ještě teď cítím
tu vůni duchen z pravého husího peří. A víš co je úžasné? Stýkáme se s bratranci a sestřenicemi dodnes,
přestože už jsme mnozí sami dědky a babkami. A když se to vyvede, tak se nás
s rodinami sejde klidně i šedesát.

– A jak oni tam vlastně žili?

+ V prvé řadě skromně a jak by se dnes řeklo, v souladu s přírodou.
Nejposvátnější věcí bylo jídlo. Vyhodit chleba nebo maso bylo nemyslitelné. Co
se nesnědlo, dostalo zvířectvo. Vždycky chovali prasátko a hodně slepic.
Všechno se spotřebovalo. I kosti se nasekaly slepicím.

+ A ještě na jednu věc si vzpomínám velmi zřetelně: Kadibudka u hnojiště! Vím, že se mi nejprve dost eklovala, ale zvykneš si na všechno.

– No dobře, dobře. To ale snad nebyl jediný soulad s přírodou.

+ Jistě, že ne. Například se všude dopravovali pěšky. Když vidím tu cestu do kostela, kterou každou neděli absolvovali a já bych to měl dnes na celodenní túru, tak
se mi to ani nechce věřit. A přitom babička byla z ranní mše doma tak, že stihla připravit ještě i oběd. A jednou
za týden, vždycky v pátek, se šlo na nákup a ten nesla v nůši na zádech do toho
jejich „hrbu“, jak se tam říká kopcům.

– A co ty prázdniny, ty´s tam trávil často, že?

+ No jéje! Největší zážitky mám ze žní klasickou mlátičkou ve stodole. Ručně
pokosit, ručně svázat snopy, postavit mandele, dosušit a pak ručně tragačem obilí
navozit do stodoly, vymlátit. Slámu uložit na zimu na podestýlku a zrní odnést
v pytlích na zádech do komory do „škrychů“. Jako starší jsem pak i já nosil, ale
asi mi nenaložili plno. To by mě zlomilo. Jednou mě dokonce nechali odebírat
slámu od mlátičky. To bylo pýchy!

+ Později, už jako starší, jsem dost pomáhal v hospodářství. Vozilo se dřevo z lesa, štípal
jsem polínka do kamen, prostě co bylo potřeba. Jen kosit trávu jsem se nenaučil. Kosa
je pro mě dodnes něco jako mučící nástroj.

+ A kolikrát jsme stíhali, aby nám nezmoklo seno! To museli rychle
přijet s vozem a koňmi sousedovic „chlapci Čevorkovi“, rychle se to na
louce naložilo a stejně rychle jsme to vidlema naházeli na hůru. Bylo to
fofr, ale vždycky se to o fous stihlo!

– Ses nějak rozkecal, ale co ta babička?

+ Dodnes nemohu uvěřit, co všechno stihla. Ráno, když jsem vstával, měl jsem
na stole připravenou snídani, babička měla podojeno, samozřejmě, že ručně,
nakrmené zvířectvo a už byla s ženskými kdesi na poli okopávat jezeďáckou řepu.
Stál jsem na zápraží a brečel jsem, protože nikdo nebyl doma. Tak přiběhla, oblékla mě a pelášili jsme zpátky na pole. Tam jsem dojedl chleba s
máslem, dopil meltu a za chvíli jsme uháněli zpátky domů na oběd. Prostě, zážitků
mám na celou knihu.

+ Později se k prarodičům nastěhoval jeden z mladších bratranců, který se o staříčka s babičkou staral až do konce. Už nikdy potom jsem
ho neviděl tak plakat, jak na jejím pohřbu. Oběma nám přirostla k srdci
asi nejvíce ze všech vnoučat.

– Zmínil jsi „staříčka“…

+ Tak se říká na Zlínsku dědečkovi. Toho si pamatuji jako svérázného, unaveného a už dost nemocného chlapa, který neznal v životě nic jiného než těžkou dřinu na poli a v lese. Vztah mezi nimi byl… Jak to říct? Prostě gazda, pak dlouho nic a pak žena. To jeho: „Andulo, obuj ňa“, mi zní v uších dodnes. Ale zlý člověk to nebyl, to ne. Jen ta výchova… Jak říkám, devatenácté sloletí.

+ Oba byli samozřejmě velice zbožní a babička vedla i nás ke zbožnosti. Největším svátkem pro ni bylo, když jsme ji zavezli „na Hostýnek“. Ovšem doba to nějak
celé pokřivila. I přesto ale v člověku zůstala alespoň víra v „cosi nad námi“.

+ Velmi si považuji, že se dožila mojí promoce a mohla se jí zúčastnit. Koupila mi obraz, samozřejmě, že reprodukci, a na zadní stranu mi napsala vlastnoručně věnování: „Aby sis na mě vzpomněl, až tu nebudu“. Vzpomínám, babičko, a často.

+ A nejen za ty vzpomínky je
babička Anička určitě v ráji.



ÚSTAVNÍ KRIZE? ALE KDEŽE!

Společnost Posted on 01 Čvc, 2019 21:29:13

Nevím, zda byla současná politická situace připravována
dlouho dopředu, či zda se jedná o umně zvládnutou situaci, která se vyskytla
shodou okolností. Na tom ale, koneckonců, až tak nezáleží. Každopádně se jedná
o poměrně široce odhalené ledví obou hlavních aktérů. Tedy Miloše Zemana a Andreje
Babiše.

Začnu premiérem. Člověk, který svými zjevně nereálnými sliby
dokázal zmanipulovat přes třicet procent volících občanů a budoval obraz sebe samého
jako mesiáše, který to tu teď švihnutím kouzelného proutku dá všechno do
latě, se vyjevil jako naprostý slaboch. Střetl se totiž s politickou realitou a
tlaky, se kterými zjevně nepočítal.

A tak vidíme mesiáše, jak blábolí svoje
naučené fráze v televizní debatě sám proti brilantnímu moderátorovi. A když má říct,
kterého z atributů demokracie si váží nejvíce, odpoví, že nerozumí otázce.
Je jasné, že nerozumí i mnoha dalším věcem. Přes svoji neustálou sebechválu jak a kde co vyjednal a jak je nejúspěšnější premiér všech dob, vidíme, že vyjednávání je v jeho očích hlavně poroučení, urážky a vulgarity. Špatně!

Najednou zjistil, že práce premiéra není jen v přehazování
výhybek peněžních toků, pokud možno do svých kapes, ale je to hlavně spolupráce
s ostatními politickými subjekty. Ať už s koaličním partnerem nebo s opozicí. Nutno dodat, že s koaličním partnerem moc námahy nemá, neboť ten je ještě větší slaboch než on sám.

Ale hlavní je, že Babiš podcenil nebezpečnost svých kauz, především
trestního oznámení, které na něho bylo podáno. Díky tomu se
on, ale i celá vláda de facto nezabývá vládnutím, ale bruslením na tenkém ledě,
tak, aby se ve svých problémech neutopil.

A pak tu máme druhého aktéra, Miloše Zemana, toho času ve
funkci prezidenta republiky. Protřelého lišáka, vypočítavého sociopata a
mstivého, zákeřného starce. Člověka, který si na jedné straně dělá z Ústavy
toaletní papír a na straně druhé drží pod krkem vládu právě díky kauzám jejího
premiéra. A že si to vychutnává!

To, že je Zeman v neoddiskutovatelném vlivu Moskvy, je
jasné už dlouho. Jako příklad lze zmínit jeho prezidentskou kampaň-nekampaň
jako přes kopírák vedenou podle těch Putinových, který se nezapojoval do debat,
ale ve státní televizi ho bylo stále plno a projížděl Ruskem, aby si mohl
potřást rukama s „obyčejnými“ lidmi, na které po zvolení stejně zvysoka kašle. Naskýtá se tedy logická otázka, kdo tady vlastně hýbe figurkami na šachovnici.

Ale vraťme se domů. Po druhých vyhraných volbách říkali
mnozí komentátoři, že teprve teď se Zeman rozjede naplno jako neřízená střela.
I stalo se. Je mu naprosto jedno, co bude s touto zemí, jen se zoufale snaží,
aby ho jeho voličský elektorát opěvoval a budoucnost ho vnímala jako nového tatíčka
osvoboditele. To se naštěstí jistojistě nestane. Bohužel si ale jeho voliči, kteří většinou volili i Babiše, neuvědomují,
že jsou v této hře pouhým zbytným komparsem, který jednou následky
vládnutí tohoto dua pocítí nejvíce.

V mocenských hrátkách Hradu hraje Babiš dost
zásadní roli. Díky jeho slabosti se Zeman tady pokouší zavádět prezidentský systém, s čímž nakonec začal už ve svém minulém období, kdy jeho úřednická, ve
skutečnosti prezidentská vláda, úřadovala bez důvěry parlamentu více než půl
roku. Ale stejně tak je Zeman životně důležitou figurou pro Babiše, právě proto, že
ho, obrazně řečeno, jistí zezadu.

Má tato situace řešení? Dost těžko. Pan Jan Moláček v Deníku
N přirovnal velmi trefně jejich vztah ke krajtě, která je ovinutá kolem
králíka. Kdo je kdo v této metafoře, netřeba zdůrazňovat. Rozdíl je v tom,
že v přírodě by krajta toho králíka zardousila a spolkla. To ovšem naše
krajta udělat nemůže.

Připravila by se o hračku, kterou sama potřebuje k životu.
Jinými slovy, pokud uhyne králík, bude na tom i krajta dost bídně. Co tedy ten
had udělá? Je to jednoduché. Střídavým uvolňováním a zase zesilováním „objetí“
nechá králíka občas nadechnout a bude se kochat pocitem své nepostradatelnosti
pro jeho přežití. A králík? Ten jí za to ještě bude vděčný.

Řešením by možná bylo, kdyby to králík, pardon, Babiš, nevydržel
a (politicky) vydechl naposled. Zemanova pozice by se poněkud nalomila, ale
nejspíš by ji zase, jako už tolikrát, ustál. Jiným řešením by mohlo být, kdyby
to neudýchala krajta. A tím, prosím, nechci nikomu přát nic zlého, jen si myslím,
že by si tato země docela oddechla.

A pak je tu ještě třetí možnost. A sice, vykašlat se při příští
demonstraci na Babiše a jeho problémy a rozjet to proti Zemanovi. To by nás ovšem
muselo přijít mnohem, mnohem více. A nejen na Letnou.

Tak čau příště.



CO SE ZMĚNÍ?

Společnost Posted on 24 Čvn, 2019 23:15:41

Vrchní pumpař peněz Andrej nechápe, jak mohou proti
němu lidi protestovat, když do nich stále pumpuje peníze. Upřesněme, že nikoliv
svoje. Toto je ale způsob vnímání reality člověka s naprosto zvráceným
hodnotovým žebříčkem. Člověka, který nechápe, že lidská existence a
individuální spokojenost jsou složeny z mnoha různých veličin, z nichž ta
materiální je pouze jednou položkou. Mimochodem, něco podobného už pronesl,
když ho vloni v létě vypískali Sokolové na svém sletu.

Jasná rezignace na elementární morální zásady se ovšem line
nejen ze Strakovy akademie, ale i z Hradu. Neustále omílají mantry o
vyhraných volbách, frustraci poražených a podobné hloupé výkřiky. Přirovnal
bych to k automobilovému závodu, ve kterém by se výsledky určovaly podle
pořadí vozů na startovní čáře. My jsme první , tak to zůstane a vy ostatní shut
up. Svědčí to o tom, že se vzrůstajícím tlakem na Babiše a Zemana, u nich
narůstá nervozita z dalšího vývoje.

Je jasné, že s nastupující okurkovou sezónou prázdnin
budou marketingové štáby pracovat na plné obrátky, aby vymyslely do podzimu
nějaký účinný protitah. Zdá se ale, že si postupně uvědomují, že začínají tahat
za kratší konec provazu. Zjevně účelová výměna ministra spravedlnosti byla
onou pověstnou poslední kapkou do naplněného poháru trpělivosti lidí, kterým na morálce záleží. Teď je třeba z něho alespoň
trochu upít, aby nepřetekl. Nedej bože, kdyby se tak vylil!

Dostávám teď často otázku, co se změní, když budou lidé
chodit demonstrovat? Ano, demonstrace jsou od toho, aby něco změnily. Ne však
nutně hned. Tlak, který to na hradní a hlavně vládní věrchušku vytváří, je
postupný a stále zesilující. Teď záleží na tom, co hoši provedou, aby ten
přeplněný pohár nepřevrhli. Jsou na tahu.

Tak čau příště



PRAVÝ ČESKÝ „VLASTENEC“

Společnost Posted on 16 Čvn, 2019 14:18:33

Již delší dobu sleduji politiku prostřednictvím sociálních
sítí, nejvíce českého Twitteru. Fascinuje mě jednak rychlost, se kterou se tam
objevují zpravodajské informace od nás i z celého světa, a také jsem
příjemně překvapen zjištěním, že novináři, tam odkudsi ze vzdálené Prahy, jsou
většinou normální obyčejní lidé a jsou ochotní odpovědět i někomu, jako jsem
já, tedy nikterak významnému jedinci z dálného východu.

Je asi přirozené, že člověk chce číst hlavně názory, které jsou
podobné těm jeho, a tak si nakonec vytvoří jakousi svoji „bublinu“ s podobně
smýšlejícími účastníky. To si novinář bohužel nemůže dovolit, protože třeba
jako komentátor potřebuje znát názory všech táborů. A že to je mnohdy hodně
náročné! Ony to totiž, obzvlášť z těch militantnějších rudohnědých zákoutí internetu, nejsou názory, ale spíš fanatické výkřiky. Toho naštěstí mohu být,
díky funkci blokování, ušetřen.

Situace v „bublině“ se nakonec může vyvinout i v reálné přátelství. Když vám někdo, kdo vás nikdy neviděl naživo, napíše, že by si s vámi
rád zašel na pivo a vy to pozvání přijmete, končí virtualita a nastupuje realita.
A vy zjistíte, že ten člověk je přesně takový, jakým se vám jevil na síti a
navíc je ještě i vynikající společník. Až taková může být síla virtuálního
světa.

Anebo jste pozván do exkluzivní společnosti lidí k přednášce
expertů na Rusko a pak si teprve řeknete, že ty hodiny prokrastinace u Twitteru měly
smysl. Spousta sympatických účtů se najednou promění ve spoustu příjemných
lidí. Organizátor akce velmi příznačně nazval tu skupinu „Virtuální účty naživo“.

A pak je tady ta druhá strana. Strana trollů, hejtrů a
sprosťáků. S těmi se setkávat nemusíte ani virtuálně, natož v reálném životě, protože, jak bylo
řečeno, můžete je zablokovat. Tváří se většinou jako zastánci „tradičních hodnot“
„vlastenci“ a „slušní lidé“. Většinou jsou to ale jen provokatéři, kterým se z nějakého
důvodu nehodí vaše názory nebo vás, nevím proč, viní za svůj nevydařený život. Zkusme si ukázat, jak
vypadá takový pravý český „vlastenec“.

-Téměř vždy vystupuje pod pseudonymem, maximálně pod
smyšleným jménem.

-Ve svém nicku má českou, případně i ruskou, katalánskou, či
jinou separatistickou vlaječku.

-Zásadně sdílí nejrůznější desinformační, či jiné obskurní „zpravodajské“ weby
a rozplývá se nad jejich „pravdomluvností“.

-Nesnáší mainstreamová média, především Českou Televizi.

-Jako správný Čech a “vlastenec“ adoruje Rusko, Čínu,
případně jakoukoliv jinou autoritářskou zemi, z principu nepřátelskou k ČR
a jakoukoliv jejich aktivitu proti EU.

-A ano, jedním z největších nepřátel „vlastence“ je „socialistická“
EU a „agresivní“ NATO. V optice „vlastence“ je Czexit samozřejmostí.

-O rasistických, xenofobních a mnohdy až nacistických výlevech
těchto jedinců ani netřeba mluvit.

-„Vlastenec“ nazývá lidi s jinými názory „dobrosery“, „sluníčkáři“,
„havloidy“, „eurohujery“ a dalšími, jak se domnívá, urážlivými přízvisky. „Pražská
kavárna“ už je sice mírně omšelá, ale i tak se stále objevuje.

-Při komunikaci s „vlastencem“ (než ho zablokujete) se
připravte na tykání. Zřejmě si tím potlačuje nějaký mindrák a snaží se nad vás
povýšit.

Možná jsem „vlastence“ nezachytil v jeho úplné
pestrosti, nicméně základní charakteristika, myslím si, odpovídá. A ano, neuvádím vyložené
extrémy, jakými jsou nezpochybnitelně placení ruští trollové.

Samostatnou kapitolou je pak jeden účet, a to účet Jiřího
Ovčáčka, který se vymyká všem možným charakteristikám a v budoucnu bude jistě
vděčným námětem vědeckých, především psychiatrických, ale asi i humoristických publikací.

Tak čau příště.



Andreji, ty nejsi stát!

Společnost Posted on 11 Čvn, 2019 19:17:53

Nejčastějším
argumentem odpůrců (nebo spíše „vysmívačů“) současných demonstrací proti stylu
vládnutí Andreje Babiše, je jeho zvolení třiceti procenty zúčastněných voličů.
Jelikož to ale nikdo nezpochybňuje, svědčí to o jisté argumentační nouzi
vysmívačů.

Ochránci
„práv Babišových“ tím říkají, že vítězstvím ve volbách dostal tento největší
ekonomický predátor bianko šek na vyplenění země. Nedostal. Dostal právo řídit
zemi ve prospěch všech občanů. A řídí? Proberme si to:

– Vláda
dlouhodobě řeší převážně problémy Agrofertu, potažmo premiéra, neboť, ber, jak
ber, Agrofert mu stále patří, o tom není pochyb. Nově se minimálně tři ministerstva
budou zabývat hledáním výmluv proti Babišovu střetu zájmů a jeho neoprávněnému
čerpáním dotací, odhalenému Evropskou Komisí.

– Na
interpelace ve Sněmovně ministři docházejí velmi sporadicky, Babiš skoro vůbec
a když už a má odpovídat, uhýbá nebo útočí na své oponenty. Sněmovna má kontrolovat
vládu. Kontrola je ovšem něco, co oligarcha směrem ke své osobě bytostně
nesnáší.

– Všude, kam
vstoupí noha Babišova, tam probíhá trvalá, vysoce sofistikovaná předvolební kampaň.
Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik vám Babiš slíbí. Dnes a denně ve spojení se
samochválou co všechno „jsme už zařídili“.

– Součástí
této kampaně je nekončící nákup voličů. Tu slevami na jízdném, tu nějakou tou
stovkou k důchodu, tu navýšením jiných mandatorních výdajů z našich daní.
Prostě bude líp, i kdyby na to měl prasknout grunt!

– Že chybí
dvě miliardy na sociální služby? To není naše věc. To je ministerstvo v gesci
ČSSD. Ať si je seženou oni. „My“ a „oni“, tak se možná řídí firma, nikoliv
stát.

– Ministrů
se v Babišově vládě vystřídalo už tolik, že by to vydalo skoro na dvě vlády.
Personální politika je totiž pro Babiše španělskou vesnicí. Lidé kolem něho
musejí buď slepě poslouchat, nebo jsou to nepřátelé. Nic mezi tím. Slovo
„spolupracovník“ je pro něho nejspíš vulgarismus.

– Instalace
Marie Benešové do křesla ministryně spravedlnosti náhodou právě ve chvíli, kdy
policie navrhla obžalovat premiéra kvůli kauze Čapí Hnízdo, je zdviženým prostředníkem všem, kteří ještě věřili v nezávislou justici. Zemanova přikyvovačka nemůže být než zametačkou průšvihů, nikoli nezávislou šéfkou justice.

– V
zahraničí je nejdůležitější, s kým se Babiš fotí a kdo, zatím neznalý toho, s kým má
tu čest, mu podal ruku. Nějaké zahraničněpolitické směřování země mu je
naprosto volné. Z toho nic nekápne, tak kdo by se tím zabýval? To dělají
„oni“. A taky, že jo. Zeman to táhne do Ruska a Číny, jako utržený z
řetězu a jen ministr Petříček se snaží držet západní kurs. A dalo by se
pokračovat.

Řízení státu jako firmy holt nefunguje. A do toho nějací znudění
lidé jdou proti tomuto dobrodinci demonstrovat na náměstí. Vlastně, pardon, jdou
na koncert. „Nemají proti čemu demonstrovat, vždyť se mají dobře, co by ještě chtěli?
Stejně jako ten umělec Mádl, kterému jsem dal pět milionů na natočení
filmu.“

Ne, Andreji, nikomu jsi nic nedal, většině jen bereš. Daně, dotace, naději na klidný život. Jen si toho někteří ještě nevšimli, nebo si to nechtějí připustit. Ty nejsi stát. Ty jsi v této chvíli
shodou nešťastných okolností vysoký státní úředník, jehož povinností je stát
zvelebovat a ne ho dojit.

Mimochodem, přepočítávání všeho na peníze je taky znakem toho, že jsi to zatím
nepochopil. Proto přijdeme na Letnou, abychom ti to připomněli. A budeme chodit
tak dlouho, až ti to docvakne.

Tak čau příště.



Hrátky s češtinou. Příjmení.

Společnost Posted on 24 Kvě, 2019 14:03:19

Vítámvás,

Blábla Blabla, Blábolil Boháč Babiš na Papíru. A Chytil Spoustu
Chudých. Vychodil Babiš Školu? Špatný Študent, Dobrý Kantor? Nevím, ale Špatná Osoba.

U Soukupa Blábolil i Mazák Zeman. Ruský Šváb. Ztratil Poslední
Zbytek Rozumu. Slušný Synek Kroutil Hlavou: „Bláboly! Ztracená Osoba“. Koupil
Zemanovi Vodku. Tupá Maska Pana Norka Trvala. Čekal se Konec. Přibyl Klam.

Udatný Nebojsa Hamáček Schránil Slabého Ministra
Staňka: „Dobrý Úředníček“. Moula Pak Vyletěl.

Domácí Šašek, Chytráček
Okamura Běžel k Pomahači Francouzovi. Dostal Školu. Vítěz! King! Čekal
Chválu a Body. Suma? Nic, Prodělal.

Foldyna Dostal Vlka.… Rusa z Moskvy. Brázdil Čechy i
Moravu. Vlk Prudil Foldynovi Zadek. Konečná Zastávka! Hrdina Dodělal… Nic? Veliká
Škoda!

Je tu i Volný. Jasný Magor. Marný! Rozumný Pán by před Pakem
Utíkal.

Dobrá Rada. Vítězem, kdo Rozumný Vydržel. Loučím se.

Poznámka: Velkými písmeny jsou uvedena příjmení platná v ČR, kromě předložek a spojek. K dohledání zde: https://www.kdejsme.cz/


Tak čau příště



Další »