Velmi oblíbeným argumentem těch, kterým se nelíbí pokojné nepokoje, jako byl ten sobotní na Letné, je magické číslo 30%, charakterizující vítězství ANO v parlamentních volbách. Velmi rád ho používá i Miloš Zeman. Pověstné je jeho „Šatap!“ k voličům profesora Drahoše po druhém kole přímé prezidentské volby.

Zkusme to ale obrátit. Je to sice „co by, kdyby“, ale přece jen… Představme si, že příští volby vyhrají a budoucí vládu budou sestavovat současné opoziční demokratické strany. Nebudou rozdávat koblihy, nebudou slibovat hory-doly jen aby se udržely u moci, a nebudou ani dělat líbivá populistická opatření typu ad hoc zlevnění jízdného pro studenty a seniory.

Budou muset naopak šetřit na všem a všude, kde současní vládci promrhali prostředky. Důchody se budou zvyšovat jen o zákonem daná procenta, mzdy budou zmrazeny, daně se zvýší, ceny vyletí nahoru. Leccos z toho se v tichosti děje i teď, ale volič, omámený koblihami a neustálým Babišovým fňukáním a lhaním, to zatím nechce vidět.

Ne, opravdu si tento scénář nepřeji, jakkoliv je jasné, že dříve nebo později nastane. To už ale bude Babiš se svými boys & girls v propadlišti dějin a zbudou po nich jen naštvaní a zklamaní jejich bývalí voliči. Zůstanou tak říkajíc viset ve vzduchoprázdnu. Guru po anglicku zmizí, nohsledi se budou tvářit, že oni nic, oni muzikant a bude se hledat nepřítel.

Toho samozřejmě nebude problém najít. Zloba se na první dobrou obrátí proti vládě. No jo, ale ona vyhrála demokratické volby. Co teď s tím, když optikou současných vítězů, budoucích poražených, je demokracie zúžena na dva volební dny? A pak tedy my, poražení nýmandové, kteří jen závidíme a nic jsme nedokázali, musíme čtyři roky držet ústa a nechat si líbit třeba i okovy?

Nenecháme! Budeme moci vyjadřovat svůj názor stejně, jako to dělali nýmandové před námi. Budeme stávkovat, demonstrovat, požadovat demisi vlády a i jinak se DEMOKRATICKY projevovat. A ti minulí závistivci a lůzři, současní vítězové, nám to budou muset tolerovat. A jako opravdoví demokraté nám snad budou i naslouchat a diskutovat s námi. Pak to teprve totiž je ta skutečná demokracie bez přívlastků.

Snaha Babišových a Zemanových příznivců namluvit nám, a mám dojem, že hlavně sobě, že si vítěz po vyhraných volbách může dělat, co se mu zamane, (Ne, ne, Zemane, nemůžeš si dělat jen, co se ti zamane!… Promiňte, básnické střevo se přihlásilo…) je projevem jejich strachu, nejistoty a potřeby pevného bodu v současném rozkolísaném světě.

Dá se to chápat u lidí, kteří mají problém s uplatněním se na trhu práce nebo mají finanční problémy, či jiné existenční nejistoty. Co se ale vysvětluje hůře, je podpora takové demagogie od vzdělaných a relativně chytrých lidí. A že jich je kolem nás dost!

Takže shrnuto a podtrženo: Vyhrát volby a pak čtyři roky držet poraženou část společnosti jako rukojmí svých nevybíravých metod vládnutí, chtít po ní, aby byla zticha, notabene se jí ještě vysmívat, není demokracie. Opravdu ne.

Naopak, vzhledem k běžícímu času a košatosti života to může být, jak vidno, dost kontraproduktivní.

Tak čau příště