Je to laciné, vím, ale ta shoda jmen a podobnost legendární scény se současným děním nemůže být náhodná. Prostě nemůže! Tak doufám, že mi ta trocha populismu bude odpuštěna.

Viděli jsme to snad všichni. Nesmělý František Koudelka ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, přichází na první trénink juda a díky podpoře svého saka, přivřeného do dveří, odolá několikerému útoku trenéra Tulpacha, který na to reaguje slovy: „…Zřejmě slušnej oddíl…“. Pánové Smoljak a Svěrák museli mít při psaní této scény věštecké schopnosti. Už v roce 1974 věděli, že za čtyřicet pět let Koudelka a Tulpach (neplést, prosím, s ťulpasem, v tom se často chybuje) budou jako reálné osoby vystupovat v podobném souboji v české politice.

Pan Koudelka (tady ovšem Michal, nikoli František) odolává soustředěným útokům Tulpacha, který ale není skutečným trenérem, pouze si na něj hraje, a poznamenejme, že velmi neúspěšně. Rád by dostal Koudelku na lopatky, a to bohužel i dost nefér metodami, ale ten zatím s podporou demokratických instrumentů – pomyslných dveří z filmu, odolává.

Tak jako jeho filmový předobraz nelže, není zákeřný, jen pojmenovává skutečnost bez ohledu na to, zda se to Ťulpasovi (pardon, Tulpachovi … říkám, často se to plete) líbí nebo ne. Ten si na něho naštěstí příliš netroufá, protože by jinak natvrdo musel přiznat, že bojuje za jiný tým. A tak pouze zdržuje Koudelkovi udělení černého pásu, před diváky ho uráží, kde může a používá nedovolené chvaty.

Koudelka ve své přímosti přijímá Tulpachovo počínání s ledovým klidem. Dál si svědomitě plní úkoly na tatami, nehledí nalevo, ani napravo, padni komu padni. Vyhrává nad Ťulpasem (ale fuj!) jeden turnaj za druhým a hlavně morálně ho převyšuje o několik tříd. Jiná liga. Prostě slušnej oddíl. Tak snad těch slušnejch oddílů bude časem přibývat. A ten nejvyšší mistrovský dan určitě také přijde. Pane Koudelko, držte se!

Tak čau příště