Už jsem vám vyprávěl jak jsem byl na vojně a co jsem tam všechno zažil? Ne? Tak to si teda poslechněte….

Ne, nebudu vás unavovat hospodskými, rádoby chlapskými, ale spíš chlapáckými řečmi o prostředí, které se nám tenkrát jevilo jako vrchol absurdity a nedostižné hlouposti. To jsme ještě netušili, že nás čeká doba Babišo – Zemanovská. Bylo o tom napsáno mnohé, nejznámější snad je humoristický román Černí baroni. I když můj pobyt v socialistické hrázi proti prohnilému imperialismu popravdě zas až tak legrační nebyl.

V tom absurdním prostředí mohl četař absolvent potkat různé figurky, někdy dost podobné oněm ze Švandrlíkova díla a zažít i některé podobné situace, v něm popsané. Ovšem setkat se s generálem bylo asi tak pravděpodobné, jako potkat mimozemšťana. Na to jsem si musel počkat až do civilu a téměř důchodového věku.

Včerejšek pro mě byl velmi inspirativním a možná i zlomovým dnem. Mohl jsem hovořit s generálem a nemusel jsem salutovat, ani u toho stát v pozoru. Generál na mě neřval, ani mě nebuzeroval, že nemám dopnutý knoflíček u košile. A už vůbec mi nevyhrožoval, že mě nechá zavřít, protože nemám vyčištěnou zbraň. Koneckonců ani on na sobě neměl uniformu, přestože zrovna jemu velmi sluší, což by mnohé přítomné ženy jistě potvrdily.

Ano, měl jsem vzácnou příležitost hovořit s generálem Petrem Pavlem. Člověkem, který to má v hlavě srovnáno, člověkem, který úspěšně prošel ohněm bojů ve válce na Balkáně, ale i ohněm vojensko-politické diplomacie ve vrcholné funkci NATO. A jak jsem poznal, s bytostným demokratem, žádným válečným štváčem, ale zastáncem v prvé řadě diplomatických řešení mezinárodních konfliktů.

Jeho kultivovaný, hlavu a patu mající projev bez urážek oponentů, byl balzámem na současným politickým buranstvím okoralou českou duši. Bezpečnostní hrozby dnešního světa popisoval bez emocí, bez ideologické hysterie, věcně a jasně. Při osobním rozhovoru se s přehledem vyjádřil i k aktuální situaci na turecko – syrské hranici a jejímu dopadu na naši bezpečnost. Srozumitelně, bez emocí. Na otázky odpovídal všem bez rozdílu, stejně přívětivě. Bože, jaký to propastný rozdíl oproti současné vládní garnituře!

Čím pro mě bylo toto setkání inspirativní a zlomové? Hlavně poznáním, že naše země není jen „Údolím dutých hlav“, naslouchajících jen svým žaludkům a plným nákupním košíkům. Nadějí, že jednou opravdu bude líp nikoli ve smyslu onoho prázdného reklamního sloganu, tvářícího se jako politický program. A taky poznáním, že tato země není jejich, což nám zase před volbami sdělil jeden rusko-čínský agent, toho času bohužel ve funkci prezidenta.

Panu generálu Pavlovi se do politiky nechce. A ani se mu nedivím. Kdo by se chtěl dobrovolně brodit žumpou pomluv, osobních útoků a nenávisti? Podle svých slov si užívá vojenského důchodu. Moc by mě potěšilo, kdyby to nebral tak doslova a byl spíše v záloze. Záložníka lze totiž v případě potřeby povolat do boje, důchodce už bojovat nemusí. Takže kdybyste si to, pane generále, přece jen rozmyslel, moje preference v prezidentských volbách, které se kvapem blíží, jsou jasné.

A ještě dodatek. Spolu s generálem Pavlem vystoupil včera i excelentí bývalý diplomat a rovněž ryzí demokrat Petr Kolář. Také díky němu to byla radost². Ale o něm určitě někdy příště. Dnes jsem chtěl především vyjádřit svůj obdiv ke generálu Pavlovi.

Takže klidný důchod pane prez…, pardon, generále a buďme ve střehu.

Tak čau příště.