Lidský mozek má kromě schopnosti uchovávat potřebná data (řečeno IT slovníkem), také schopnost ta nepotřebná z paměti vymazávat. Můj mozek buď vyhodnocuje většinu dat jako nepotřebnou nebo má nějakou softwarovou chybu a mazací mechanika pracuje rychleji než ta ukládací. Chci říct, že čím jsem starší, tím méně si toho pamatuji.

Jsou ale události, které se do mého mozkového HD vryly natolik hluboko, že by se na jejich vymazání musela použít špachtle. Jednou z nich je černobylská tragedie z dubna 1986 a hlavně to, co se dělo po ní a kolem ní u nás.

Nejprve přišla šuškanda. Pro ty mladší vysvětlím, že to bylo předávání informací od ucha k uchu, protože nebyly ty fejsbůky a tvítry. Je jasné, že na konci takového informačního řetězce, který začal třeba: „V Rusku byl jaderný výbuch“, bylo za týden: „Začala třetí světová válka“. Dnes se nikdo nemusí tak složitě namáhat. V 8.00 napíše na FB, že v Rusku něco bouchlo a v 8.01 už to ví celý svět.

Ano, v Rusku zase něco bouchlo. Ale klid, to jen při zkoušce obranné rakety bouchl klasický raketový motor. To se stává. Zahynuli u toho nějací vědci. No a co? Lidí máme dost. Dva vůbec nenašli. Ještě je brzo, zatím hledáme. Jo, a do roka jim postavíme pomník, byli to hrdinové. Že musíme evakuovat sousední vesnici? No jasně, jen z preventivních důvodů. A že ve vzdálenosti až 350 kilometrů od místa výbuchu vzrostla radiace až dvacetkrát? To není naše věc, kdoví co jste si to vymysleli.

A teď návrat v čase. Začátek května 1986: Rusům vybouchla jaderná elektrárna. To je hnusná imperialistická propaganda. Museli vystěhovat celé město. To není pravda! Nad Evropu se z Ukrajiny šíří radioaktivní mrak. Zase ty imperialistické pomluvy, ale raději nesbírejte houby. Rakušané, Švédové a Finové rozdávají lidem jodové tablety. Ha, ha, hysterici. No a jako třešničku na dortu si pamatuji televizní vystoupení soudružky Zuskové, takto hlavní hygieničky ČSSR, která bez uzardění pronesla něco v tom smyslu, že se nic neděje, ať nešíříme paniku. Že se opravdu něco dělo, jsme se dověděli až o mnoho let později, až už se to opravdu nedalo ututlat.

Podobnost čistě náhodná? Nikoliv. V myšlení ruské vrchnosti se nezměnilo vůbec nic, ačkoliv si někdy od devadesátých let hrají na demokracii. Zatloukat, zatloukat, zatloukat, to je hlavní doktrína v případě takovýchto mimořádných situací. Proč to dělají? Ta odpověď je na jednu stranu velmi jednoduchá, na druhou stranu to má hlubší historické konsekvence. Jednoduše se to dá zdůvodnit tradiční ruskou rozpínavostí. Složitější však je hledat kořeny tohoto imperiálního myšlení.

Je známo, že Rusům, a myslím, že i těm „obyčejným“, odjakživa hodně záleželo na obrazu jejich země jako světové velmoci. Jsou hrdí na hromady mrtvol svých předků ve 2. světové válce, přestože mnohdy jejich oběti byly zcela zbytečné. Jsou pyšní na úspěchy svého kosmického výzkumu, na svého Gagarina, přestože obchody s potravinami tenkrát zely prázdnotou. Stručně řečeno, ruskou věrchušku odjakživa spíš zajímá, co si o ní myslí svět, ale na vlastní lidi, s prominutím, kašle.

Vlastně ne tak úplně. Ti jsou pro ni důležití jen potud, pokud s ní sdílí imperiální pohled na sebe sama. A proto je přiznání neúspěchu bráno jako slabost. A co teprve přiznání, že zázračná raketa, poháněná jaderným pohonem nám vybouchla… Ne, to prostě není vůbec myslitelné!

Do této rozpínavosti zapadá i očividný rozpor ve strategickém pojetí oné rakety, kterou se před časem Putin chlubil jako zázračnou obrannou zbraní, co zastraší všechny nepřátele a je schopná díky svému „nekonečnému doletu“ a plošné dráze letu, nečekaně zasáhnout kterékoliv místo na Zemi. Mrkněte zde. Prostě, co si budeme nalhávat, typická obranná raketa.

Bohudík se ale už nepíše rok 1986. Informační technologie nekončí u šuškandy a po internetu se zprávy šíří rychlostí blesku. Tak teď je potřeba rychle najít nějakou událost, nevím, třeba let Putina do vesmíru, nebo tak něco, která ten průšvih zakryje. A hlavně najít viníka. Tuším, že to bude EU nebo američtí imperialisté. Jen nepřiznat chybu! Rusa prostě nezměníš.

Tak čau příště.