V poslední době jsme svědky mnoha alarmujících úkazů ve společnosti. Vím, každý může slovo „alarmující“ chápat jinak. Někoho zneklidňuje úbytek syslů v přírodě, jiného špehování cizí mocností prostřednictvím vyspělých technologií. Někdo přednese ve Spojených Státech velmi závažná fakta o nepříteli, který pomocí smyšlených báchorek ohlupuje nevědomé občany a rozvrací tak zemi. (Mimochodem i s pomocí jejího prezidenta.) Jiný ale řeší nevyvezené odpadkové koše na Praze 1. Zkrátka každého může znepokojovat něco jiného. A tak to má být. Je ovšem správné pokusit se, každý sám pro sebe, si tyto hrozby seřadit podle závažnosti.

V dnešní době informační války používáme k pojmenování svých obav každý jiný slovník. Často se ale přitom vytrácí původní význam těch slovních spojení. Z nevědomosti? Úmyslně? Nevím, každopádně pozoruji nadužívání slov v nesprávných významech stále ve větší míře.

Proto jsem se pokusil narovnat toto pokřivené významové prostředí malým slovníčkem. Je mi líto, že si ho zřejmě nepřečtou ti, kterým by právě měl projasnit obzory, ale přesto…

Začněme slovem VLASTENEC. To je podle známé definice člověk, který miluje svoji vlast, nikoli člověk, který nenávidí jiné. Takový člověk se, prosím pěkně, jmenuje ŠOVINISTA. Vlastenec má, na rozdíl od šovinisty, úctu k jiným zemím a národům.

Když jsme u toho vlastenectví, podívejme se na slůvko VLAST. Tímto slovem označujeme zemi narození, kterou chováme v jisté úctě. “Latinské slovo patria (otčina) dalo vzniknout slovu patriot a patriotismus, které zdůrazňuje lásku ke své zemi až po její vynášení nad jiné, což je znakem nacionalistických radikálů.“ Tolik Wikipedie. Takže mi z toho vychází, že pokud někdo nechová úctu ke své vlasti, a naopak adoruje jiné země, což ale není nic špatného, pak ať se laskavě ale nenazývá vlastencem.

SVOBODA. Pamatuji si jednu poučku, která říká, že moje individuální svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. To je naprosto přesné. Svoboda ale jinak nezná hranice, není ovšem bezbřehá. Kdo prosazuje stavění zdí a natahování ostnatých drátů, nechť nemluví o svobodě. Kdo poruší individuální svobodu druhého, nechť je na svobodě nekompromisně omezen.

Od svobody se pozvolna dostáváme k pojmu SVOBODA SLOVA. To je svoboda, říct co si myslím, aniž bych se bál, že za to budu trestán. Svoboda slova, potažmo svoboda projevu je zakotvena v mnoha mezinárodních dokumentech jako základní lidské právo.

Potud je to v pořádku. Až do chvíle, kdy si uvědomíme, kolik individuí si svobodu slova vysvětluje jako svobodu šířit lži, pomluvy a výmysly a prezentují to jako své PRÁVO NA NÁZOR. Tak jen pro pořádek: pomluva je pomluva a za určitých okolností je trestná, lež je lež a lhát je nemorální a výmysl není názor (Ne, Země není placatá, myslet si to můžete, ale je to výmysl, nikoliv názor).

Tady je namístě zmínit další zmatení pojmu (nebo pojem zmatenců?) a to: CENZURA. Pomatenci šířící po internetu lži a pomluvy jsou nepříčetní, když si někdo dovolí je zablokovat a ihned se ohánějí cenzurou. Tak zaprvé cenzuru obvykle provádí stát v zájmu své bezpečnosti, totalitní stát, pak v zájmu udržení moci a perzekuci vlastního obyvatelstva. A zadruhé lež je lež…. a tak dále, jak psáno výše. A potlačování lží nemá s cenzurou pranic společného.

Proti výmyslům a lžím se bohužel nedá bojovat jinak než fakty. Vynechejme filosofické definice a přidržme se toho, co píše Wikipedie: „FAKT je pojem pro jedinou poznanou a“ …POZOR! OVĚŘENOU! dílčí skutečnost“. Takže fakta: Francouzská policie rozhání chuligány, kteří ničí a zapalují na co přijdou, zatímco ruská milice mlátí lidi za to, že přišli poklidně vyjádřit svůj názor a nespokojenost s Putinem. Snad je z toho aspoň trochu cítit nějaký rozdíl.

No, a pak tady máme ještě oblíbené výkřiky těch největších pomatenců o TOTALITĚ, především v souvislosti s Evropskou Unií. Toto slovo, správně TOTALITARISMUS, může mít více významů, včetně filosofických, tady se ale nepochybně myslí politický systém neomezené, a hlavně nekontrolované moci. V praxi jsou za totality státem vězněni a vražděni vlastní občané za své názory. Příkladem budiž Severní Korea, nikoliv EU.

A poslední, co mám na srdci, je slovo OKUPACE. Je to neoprávněný, nevyžádaný, agresivní a dlouhodobý pobyt cizích vojsk na území jiného státu. Takže ano, zhruba 150 tisíc po zuby ozbrojených Rusů ničících nám tady dvacet let přírodu a morálku, byli okupanti, a ne, kolona americké armády, projíždějící přes naše území, okupanty nejsou.

Tak čau příště.