Smogem nazýváme „chemické znečištění atmosféry
způsobené lidskou činností“. Tolik Wikipedie. Jsou ovšem známy i jiné druhy
smogu: Akustický, elektronický, vizuální nebo světelný. To všechno je označení
pro jevy, které jsou pro člověka nějakým způsobem škodlivé. Měli bychom ale rozšířit význam pojmu ještě o smog politický. Tento
obrat koneckonců použil už v roce 2002 slovenský spisovatel a bývalý
politik Milan Šútovec jako titul své knihy.

Politika, jak známo, by měla být službou lidem. V ideálním
světě by občan ani neměl vnímat, že nějaká politika ovlivňuje jeho život. Volení
zástupci by měli pracovat na tom, aby se svět nenápadně, ale systematicky
zlepšoval. V poslední době nám ale politika život spíše znepříjemňuje natolik, že londýnská smogová mlha je proti tomu prosluněným dnem.

Jeden ústavní činitel vede nikdy nekončící volební
kampaň, takže ho je všude plno, místo toho, aby skutečně vedl vládu. Svoji práci ale nemůže dělat pořádně ve prospěch země, protože zároveň musí zametat pod koberec svoje stále se vršící skandály. A tak škodí. Naposledy tím, že omezil rozpočet na předsednictví České republiky v EU místo navrhovaných 3,8 mld korun na 1,2 mld, čímž jen potvrdí naše postavení chudých příbuzných.

Druhý zase při sebemenší příležitosti pozuráží kdekoho,
aby si kompenzoval svoje komplexy z neutěšeného
dětství, a všichni dohromady znečišťují prostředí veřejným paktováním se s nám ne
příliš přátelsky nakloněnými mocnostmi. O křiklounech strašících migrační
katastrofou ani nemluvě.

To všechno je smog, kterým je naše prostředí zaneřáděno a
žádné filtrační zařízení na něho nefunguje. Nebo spíše: Fungovalo by, kdyby hoši
pečlivě nemakali na tom, aby bylo vypnuté. A tak do ovzduší dál vesele mohou
vypouštět zplodiny své zloby, lží a falše.

Slouží jim k tomu mimo jiné spřízněná nebo jimi
přímo vlastněná média, která nás dennodenně přesvědčují o tom, že ačkoliv přes znečištění
není na krok vidět, tak my tady máme slunečno, jasno a bude ještě líp.

Proč to dělají? Každý k tomu má nepochybně své
privátní důvody, ale společným jmenovatelem je skutečnost, že pokud je
zatemněno, v tomto případě zamlženo, je hůře vidět na různé lumpárny a
lumpárničky, kterých se mnozí z nich nepochybně dopouštějí. Nota bene tím
zakrývají svoji neschopnost odstraňovat občanům z cesty skutečné překážky a spíše je ještě vytvářejí.

Napadlo mě v té souvislosti rozšíření známého vtipu Jana Vyčítala, kdy se žena mezi dveřmi ptá ušpiněného muže: „Pepo, kdes tak smognul?“. Pepa by mohl odpovědět: „Zabýval jsem se politikou v České republice.“

Jak známo, k rozehnání smogu, toho chemického a popílkového,
musí přijít vítr. A ten by se mohl osvědčit i na odvátí smogu politického.
Obávám se ale, že to bude muset být pořádný uragán, aby smetl především původce
znečištění.

Tak čau příště.