Nevím, zda byla současná politická situace připravována
dlouho dopředu, či zda se jedná o umně zvládnutou situaci, která se vyskytla
shodou okolností. Na tom ale, koneckonců, až tak nezáleží. Každopádně se jedná
o poměrně široce odhalené ledví obou hlavních aktérů. Tedy Miloše Zemana a Andreje
Babiše.

Začnu premiérem. Člověk, který svými zjevně nereálnými sliby
dokázal zmanipulovat přes třicet procent volících občanů a budoval obraz sebe samého
jako mesiáše, který to tu teď švihnutím kouzelného proutku dá všechno do
latě, se vyjevil jako naprostý slaboch. Střetl se totiž s politickou realitou a
tlaky, se kterými zjevně nepočítal.

A tak vidíme mesiáše, jak blábolí svoje
naučené fráze v televizní debatě sám proti brilantnímu moderátorovi. A když má říct,
kterého z atributů demokracie si váží nejvíce, odpoví, že nerozumí otázce.
Je jasné, že nerozumí i mnoha dalším věcem. Přes svoji neustálou sebechválu jak a kde co vyjednal a jak je nejúspěšnější premiér všech dob, vidíme, že vyjednávání je v jeho očích hlavně poroučení, urážky a vulgarity. Špatně!

Najednou zjistil, že práce premiéra není jen v přehazování
výhybek peněžních toků, pokud možno do svých kapes, ale je to hlavně spolupráce
s ostatními politickými subjekty. Ať už s koaličním partnerem nebo s opozicí. Nutno dodat, že s koaličním partnerem moc námahy nemá, neboť ten je ještě větší slaboch než on sám.

Ale hlavní je, že Babiš podcenil nebezpečnost svých kauz, především
trestního oznámení, které na něho bylo podáno. Díky tomu se
on, ale i celá vláda de facto nezabývá vládnutím, ale bruslením na tenkém ledě,
tak, aby se ve svých problémech neutopil.

A pak tu máme druhého aktéra, Miloše Zemana, toho času ve
funkci prezidenta republiky. Protřelého lišáka, vypočítavého sociopata a
mstivého, zákeřného starce. Člověka, který si na jedné straně dělá z Ústavy
toaletní papír a na straně druhé drží pod krkem vládu právě díky kauzám jejího
premiéra. A že si to vychutnává!

To, že je Zeman v neoddiskutovatelném vlivu Moskvy, je
jasné už dlouho. Jako příklad lze zmínit jeho prezidentskou kampaň-nekampaň
jako přes kopírák vedenou podle těch Putinových, který se nezapojoval do debat,
ale ve státní televizi ho bylo stále plno a projížděl Ruskem, aby si mohl
potřást rukama s „obyčejnými“ lidmi, na které po zvolení stejně zvysoka kašle. Naskýtá se tedy logická otázka, kdo tady vlastně hýbe figurkami na šachovnici.

Ale vraťme se domů. Po druhých vyhraných volbách říkali
mnozí komentátoři, že teprve teď se Zeman rozjede naplno jako neřízená střela.
I stalo se. Je mu naprosto jedno, co bude s touto zemí, jen se zoufale snaží,
aby ho jeho voličský elektorát opěvoval a budoucnost ho vnímala jako nového tatíčka
osvoboditele. To se naštěstí jistojistě nestane. Bohužel si ale jeho voliči, kteří většinou volili i Babiše, neuvědomují,
že jsou v této hře pouhým zbytným komparsem, který jednou následky
vládnutí tohoto dua pocítí nejvíce.

V mocenských hrátkách Hradu hraje Babiš dost
zásadní roli. Díky jeho slabosti se Zeman tady pokouší zavádět prezidentský systém, s čímž nakonec začal už ve svém minulém období, kdy jeho úřednická, ve
skutečnosti prezidentská vláda, úřadovala bez důvěry parlamentu více než půl
roku. Ale stejně tak je Zeman životně důležitou figurou pro Babiše, právě proto, že
ho, obrazně řečeno, jistí zezadu.

Má tato situace řešení? Dost těžko. Pan Jan Moláček v Deníku
N přirovnal velmi trefně jejich vztah ke krajtě, která je ovinutá kolem
králíka. Kdo je kdo v této metafoře, netřeba zdůrazňovat. Rozdíl je v tom,
že v přírodě by krajta toho králíka zardousila a spolkla. To ovšem naše
krajta udělat nemůže.

Připravila by se o hračku, kterou sama potřebuje k životu.
Jinými slovy, pokud uhyne králík, bude na tom i krajta dost bídně. Co tedy ten
had udělá? Je to jednoduché. Střídavým uvolňováním a zase zesilováním „objetí“
nechá králíka občas nadechnout a bude se kochat pocitem své nepostradatelnosti
pro jeho přežití. A králík? Ten jí za to ještě bude vděčný.

Řešením by možná bylo, kdyby to králík, pardon, Babiš, nevydržel
a (politicky) vydechl naposled. Zemanova pozice by se poněkud nalomila, ale
nejspíš by ji zase, jako už tolikrát, ustál. Jiným řešením by mohlo být, kdyby
to neudýchala krajta. A tím, prosím, nechci nikomu přát nic zlého, jen si myslím,
že by si tato země docela oddechla.

A pak je tu ještě třetí možnost. A sice, vykašlat se při příští
demonstraci na Babiše a jeho problémy a rozjet to proti Zemanovi. To by nás ovšem
muselo přijít mnohem, mnohem více. A nejen na Letnou.

Tak čau příště.