Již delší dobu sleduji politiku prostřednictvím sociálních
sítí, nejvíce českého Twitteru. Fascinuje mě jednak rychlost, se kterou se tam
objevují zpravodajské informace od nás i z celého světa, a také jsem
příjemně překvapen zjištěním, že novináři, tam odkudsi ze vzdálené Prahy, jsou
většinou normální obyčejní lidé a jsou ochotní odpovědět i někomu, jako jsem
já, tedy nikterak významnému jedinci z dálného východu.

Je asi přirozené, že člověk chce číst hlavně názory, které jsou
podobné těm jeho, a tak si nakonec vytvoří jakousi svoji „bublinu“ s podobně
smýšlejícími účastníky. To si novinář bohužel nemůže dovolit, protože třeba
jako komentátor potřebuje znát názory všech táborů. A že to je mnohdy hodně
náročné! Ony to totiž, obzvlášť z těch militantnějších rudohnědých zákoutí internetu, nejsou názory, ale spíš fanatické výkřiky. Toho naštěstí mohu být,
díky funkci blokování, ušetřen.

Situace v „bublině“ se nakonec může vyvinout i v reálné přátelství. Když vám někdo, kdo vás nikdy neviděl naživo, napíše, že by si s vámi
rád zašel na pivo a vy to pozvání přijmete, končí virtualita a nastupuje realita.
A vy zjistíte, že ten člověk je přesně takový, jakým se vám jevil na síti a
navíc je ještě i vynikající společník. Až taková může být síla virtuálního
světa.

Anebo jste pozván do exkluzivní společnosti lidí k přednášce
expertů na Rusko a pak si teprve řeknete, že ty hodiny prokrastinace u Twitteru měly
smysl. Spousta sympatických účtů se najednou promění ve spoustu příjemných
lidí. Organizátor akce velmi příznačně nazval tu skupinu „Virtuální účty naživo“.

A pak je tady ta druhá strana. Strana trollů, hejtrů a
sprosťáků. S těmi se setkávat nemusíte ani virtuálně, natož v reálném životě, protože, jak bylo
řečeno, můžete je zablokovat. Tváří se většinou jako zastánci „tradičních hodnot“
„vlastenci“ a „slušní lidé“. Většinou jsou to ale jen provokatéři, kterým se z nějakého
důvodu nehodí vaše názory nebo vás, nevím proč, viní za svůj nevydařený život. Zkusme si ukázat, jak
vypadá takový pravý český „vlastenec“.

-Téměř vždy vystupuje pod pseudonymem, maximálně pod
smyšleným jménem.

-Ve svém nicku má českou, případně i ruskou, katalánskou, či
jinou separatistickou vlaječku.

-Zásadně sdílí nejrůznější desinformační, či jiné obskurní „zpravodajské“ weby
a rozplývá se nad jejich „pravdomluvností“.

-Nesnáší mainstreamová média, především Českou Televizi.

-Jako správný Čech a “vlastenec“ adoruje Rusko, Čínu,
případně jakoukoliv jinou autoritářskou zemi, z principu nepřátelskou k ČR
a jakoukoliv jejich aktivitu proti EU.

-A ano, jedním z největších nepřátel „vlastence“ je „socialistická“
EU a „agresivní“ NATO. V optice „vlastence“ je Czexit samozřejmostí.

-O rasistických, xenofobních a mnohdy až nacistických výlevech
těchto jedinců ani netřeba mluvit.

-„Vlastenec“ nazývá lidi s jinými názory „dobrosery“, „sluníčkáři“,
„havloidy“, „eurohujery“ a dalšími, jak se domnívá, urážlivými přízvisky. „Pražská
kavárna“ už je sice mírně omšelá, ale i tak se stále objevuje.

-Při komunikaci s „vlastencem“ (než ho zablokujete) se
připravte na tykání. Zřejmě si tím potlačuje nějaký mindrák a snaží se nad vás
povýšit.

Možná jsem „vlastence“ nezachytil v jeho úplné
pestrosti, nicméně základní charakteristika, myslím si, odpovídá. A ano, neuvádím vyložené
extrémy, jakými jsou nezpochybnitelně placení ruští trollové.

Samostatnou kapitolou je pak jeden účet, a to účet Jiřího
Ovčáčka, který se vymyká všem možným charakteristikám a v budoucnu bude jistě
vděčným námětem vědeckých, především psychiatrických, ale asi i humoristických publikací.

Tak čau příště.