Nejčastějším
argumentem odpůrců (nebo spíše „vysmívačů“) současných demonstrací proti stylu
vládnutí Andreje Babiše, je jeho zvolení třiceti procenty zúčastněných voličů.
Jelikož to ale nikdo nezpochybňuje, svědčí to o jisté argumentační nouzi
vysmívačů.

Ochránci
„práv Babišových“ tím říkají, že vítězstvím ve volbách dostal tento největší
ekonomický predátor bianko šek na vyplenění země. Nedostal. Dostal právo řídit
zemi ve prospěch všech občanů. A řídí? Proberme si to:

– Vláda
dlouhodobě řeší převážně problémy Agrofertu, potažmo premiéra, neboť, ber, jak
ber, Agrofert mu stále patří, o tom není pochyb. Nově se minimálně tři ministerstva
budou zabývat hledáním výmluv proti Babišovu střetu zájmů a jeho neoprávněnému
čerpáním dotací, odhalenému Evropskou Komisí.

– Na
interpelace ve Sněmovně ministři docházejí velmi sporadicky, Babiš skoro vůbec
a když už a má odpovídat, uhýbá nebo útočí na své oponenty. Sněmovna má kontrolovat
vládu. Kontrola je ovšem něco, co oligarcha směrem ke své osobě bytostně
nesnáší.

– Všude, kam
vstoupí noha Babišova, tam probíhá trvalá, vysoce sofistikovaná předvolební kampaň.
Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik vám Babiš slíbí. Dnes a denně ve spojení se
samochválou co všechno „jsme už zařídili“.

– Součástí
této kampaně je nekončící nákup voličů. Tu slevami na jízdném, tu nějakou tou
stovkou k důchodu, tu navýšením jiných mandatorních výdajů z našich daní.
Prostě bude líp, i kdyby na to měl prasknout grunt!

– Že chybí
dvě miliardy na sociální služby? To není naše věc. To je ministerstvo v gesci
ČSSD. Ať si je seženou oni. „My“ a „oni“, tak se možná řídí firma, nikoliv
stát.

– Ministrů
se v Babišově vládě vystřídalo už tolik, že by to vydalo skoro na dvě vlády.
Personální politika je totiž pro Babiše španělskou vesnicí. Lidé kolem něho
musejí buď slepě poslouchat, nebo jsou to nepřátelé. Nic mezi tím. Slovo
„spolupracovník“ je pro něho nejspíš vulgarismus.

– Instalace
Marie Benešové do křesla ministryně spravedlnosti náhodou právě ve chvíli, kdy
policie navrhla obžalovat premiéra kvůli kauze Čapí Hnízdo, je zdviženým prostředníkem všem, kteří ještě věřili v nezávislou justici. Zemanova přikyvovačka nemůže být než zametačkou průšvihů, nikoli nezávislou šéfkou justice.

– V
zahraničí je nejdůležitější, s kým se Babiš fotí a kdo, zatím neznalý toho, s kým má
tu čest, mu podal ruku. Nějaké zahraničněpolitické směřování země mu je
naprosto volné. Z toho nic nekápne, tak kdo by se tím zabýval? To dělají
„oni“. A taky, že jo. Zeman to táhne do Ruska a Číny, jako utržený z
řetězu a jen ministr Petříček se snaží držet západní kurs. A dalo by se
pokračovat.

Řízení státu jako firmy holt nefunguje. A do toho nějací znudění
lidé jdou proti tomuto dobrodinci demonstrovat na náměstí. Vlastně, pardon, jdou
na koncert. „Nemají proti čemu demonstrovat, vždyť se mají dobře, co by ještě chtěli?
Stejně jako ten umělec Mádl, kterému jsem dal pět milionů na natočení
filmu.“

Ne, Andreji, nikomu jsi nic nedal, většině jen bereš. Daně, dotace, naději na klidný život. Jen si toho někteří ještě nevšimli, nebo si to nechtějí připustit. Ty nejsi stát. Ty jsi v této chvíli
shodou nešťastných okolností vysoký státní úředník, jehož povinností je stát
zvelebovat a ne ho dojit.

Mimochodem, přepočítávání všeho na peníze je taky znakem toho, že jsi to zatím
nepochopil. Proto přijdeme na Letnou, abychom ti to připomněli. A budeme chodit
tak dlouho, až ti to docvakne.

Tak čau příště.