Můj milý deníčku, nějakou dobu jsem tě zanedbával, tak to dnes napravím. Ne, že by nebylo o čem psát, ale znáš to, nebyl čas. Teď si ale užiješ, slibuju.

Z dnešní návštěvy jsem od své staré maminky odcházel velmi zklamaný a nesmírně rozčilený. Ne, její zdravotní stav se nijak rapidně nezhoršil, bohužel ale ani nezlepšil a vím, že už se ani nezlepší. Šlo o něco úplně jiného.

Měli jsme si co povídat, protože víkend byl naplněný událostmi a ona baží po novinkách ze světa tam za oknem, protože její pohybové možnosti už jsou velmi omezené.

Při našem rozhovoru hrála jako vždy televize a jako vždy to byla stanice s tím jednodušším programovým schématem: Papundeklové seriály – tupé soutěže – bulvární program nejhrubšího zrna… a tak dále a tak pořád dokola.

Já nikomu nevyčítám, že to sleduje a beru to jako nutné rušivé zlo těchto návštěv. Jenže! Při upoutávce na dokumentární seriál s pravomocně odsouzeným dvojnásobným vrahem, který dostal z naprosto nepochopitelných důvodů prezidentskou milost, moje maminka povídá: „Na to se budu dívat, už se těším“.

Ten člověk v televizním spotu říkal něco jako: „Vylupovat pokladny to je těžká práce, to není pravda, že to je bezpracný zisk“. Zůstal jsem úplně zkoprnělý.

Zmohl jsem se jen na: „To myslíš vážně? Víš, že to je dvojnásobný vrah?“
„To se pleteš, on to určitě neudělal, nic mu nedokázali“, zní odpověď mojí naprosto příčetné maminky. Viděl jsem, že nemá cenu se v tom patlat, a tak jsem jenom zkusil: „A to ti ani nevadí, že vykrádal byty?“ „Jo, to on přiznává, ale nevraždil.“

Nevěřil jsem vlastním uším. Bytový zloděj nevadí ženě, která celý život dělala s penězi a nepřežila by, kdyby jí v denním vyúčtování chyběl třeba jen halíř! Odcházel jsem psychicky naprosto rozhozený.

Po cestě domů jsem se skoro ani nemohl soustředit na řízení, protože se mi pořád honilo hlavou co se to vlastně stalo. Jak to, že jsme rezignovali na základní morální pravidla? Proč slušným lidem (a to moje maminka bezesporu je) nevadí individuum z té nejnižší spodiny (a to dvojnásobný vrah bezesporu je) jako televizní celebrita?

Kdo tady rozkydal to nejsmradlavější morální bahno, že dovolíme v televizi vystupovat vrahům? Proč se okamžitě lidé nebouří, proč poslanci neapelují? A nejedná se mi o nějaké zákazy, ale o to, jak nízkou morální laťku máme nastavenu sami v sobě.

Došel jsem k závěru, že lidé, kteří jsou na nejvyšších postech mají na ty „obyčejné“ větší vliv než jsem si byl doposud ochoten připustit. Kydání tohoto nemravného hnoje, zpochybňování všeho, včetně soudních rozhodnutí totiž pozorujeme za poslední čtyři až pět let převážně z Pražského hradu. Včetně toho, že to byl právě prezident republiky, který pustil na svobodu bez relevantního důvodu tohoto dvojnásobného vraha.

Druhým důvodem poklesu morálních zásad je bezskurpulozní honba za
ziskem. Ta se zase nejvíce projevuje v osobě našeho pravděpodobně
budoucího premiéra nebo právě v nahánění senzací obskurními televizními
kanály.

A tak si říkám, zda vůbec toto neustálé prohlubování dna morálního septiku někdy skončí. Co ještě musíme snést, abychom konečně řekli dost! a vyházeli tuhle arogantní zatuchlou jámu a začali znovu žít jako slušná morální společnost.

Ona televizní žumpa (kdybych napsal stanice, tak ty ostatní urazím) si nepochybně slibuje od uvedení takového seriálu vysokou sledovanost a tím i tučné příjmy z reklamy. Možná je i bude mít a to by pro mě byla velmi špatná zpráva. Já osobně jsem ale pevně rozhodnut jí k tomu nepřispět tím, že ji prostě nebudu sledovat.

Stejně tak jsem rozhodnut udělat všechno pro to, abych se další volební období nemusel dívat na mstivého, vrtošivého a prolhaného alkoholika ve funkci prezidenta.

Tak čau příště.