Za dvěma řekami, Moravou a Váhem, u řeky Dunaje se jednoho pozdně letního dne narodil chudičkým rodičům malý chlapeček. Dali mu jméno Honza. On se sice jmenoval jinak, ale kvůli krytí mu prostě budeme říkat Honza, děti. A už se neptejte proč. Prostě proto!

Rodina byla chudobná, a proto se tatínek jednou rozhodl, že se přidá ke zbojnické partě, která tenkrát ovládala kus území uprostřed Evropy. A protože byl otec snaživý zbojník, rychle bohatl a loupežníci mu svěřili důležitý úkol v jedné vzdálené zemi.

A tak se Honza dostal jako malé dítě do daleké ciziny. Cestoval s rodiči od jedné země ke druhé a poznal tam spoustu kamarádů. A byli to dobří přátelé. Například ti ze Švýcarska mu později půjčili jen tak, z kamarádství spoustu zlaťáků na začátek byznysu. Ale nepředbíhejme.

Když Honza, dospěl, zajistil mu táta u zbojníků teplé místečko. Honza nechtěl být loupežníkem, bránil se zuby nehty, až mu jednou maminka řekla, že když do té bandy vstoupí, usmaží mu jeho oblíbené koblížky. Na to Honza slyšel, koblihy měl moc rád. A tak, aby mamince udělal radost, stal se členem té loupeživé smečky.

Za nějaký čas ale lidé už měli těch padouchů dost a vzbouřili se proti nim. Aby si zachránili zdravou kůži, rozutekli se zbojníci do všech koutů a poschovávali se tak, aby splynuli s davem. Někteří se ukryli mezi soudci, jiní se stali podnikateli, ale svých loupežných návyků a touhy škodit jiným se nikdy nevzdali.

Honzovi se to vůbec nelíbilo. On, vždy poctivý a pravdomluvný, obzvlášť, když donášel na své známé a kamarády, on by měl pokračovat v tom loupežnickém životě? Nikdy! A tady přicházejí na scénu kamarádi ze Švýcarska.

Znali Honzu z dětství, spolu s ním sbírali na tenisových kurtech míčky a už tenkrát viděli jak je podnikavý. Jak poctivě každý sebraný míček schovává a za pětikorunu ho nabízí na vedlejším kurtu. Prostě viděli, že má talent. Přemlouvali Honzu, aby si vzal jejich zlaťáky, ať si založí malou živnost, že z něho bude dobrý kupec, že bude bohatý a mocný.

To ale Honza nechtěl, chtěl být chudý, pravdomluvný a poctivý, jako doposud. Bránil se, odháněl zlé rádce, ale nebylo mu to nic platné. Prostě musel s odporem založit svůj první podnik. Po čase se mu to přece jen začalo líbit a za nějakou dobu z něho byl úspěšný podnikatel. Kamarádi měli pravdu.

Svůj majetek získal jen a jen poctivou a tvrdou dřinou. Dřel své společníky z kůže tak, že mu vždy jaksi omylem jejich firmy spadly do klína a on si mohl udělat do deníčku další čárku za zruinovaného člověka. Prostě slušnost a poctivost sama. Taky se z něho stal velký inovátor. Založil obor dotační podnikatel. Kde se objevily nějaké dotace, už tam byl a čerpal a čerpal a čerpal.

Měl sice kolem sebe samé divné lidi, kteří mu dávali různé rady, ale on jim dlouho odolával. Radili mu například, ať se dá na politiku, že se v království dějí zlé věci. Že tam všeci kradnú, že se tam žvaní, všichni se flákají a nikdo nemaká. Že je třeba dát to tam do pořádku. Věděli, že Honza na to má, ne nadarmo mu říkali Urputné hovado. Co myslíte, že jim na to Honza řekl? No samozřejmě, bránil se, že ne, že si přece kvůli jednomu malému národu vstupem do politiky nepohnojí život.

Ale i tentokrát bohužel podlehl a stal se politikem. A protože byl pracovitý a makal, velmi brzy se z něho stal vlivný muž. Jak by ne. Lidé mají rádi poctivé a pravdomluvné vůdce, zvlášť, když jim občas utrousí nějakou tu koblihu. Při své blahodárné politické práci ještě stačil zachraňovat jiné firmy tím, že na ně klekl a rozšířil tím svůj majetek rychlostí, kterou mu záviděli i jeho bývalí spolugauneři ze zbojnické party.

A protože koblihami omámený národ mu k tomu ještě tleskal, rozhodl se Honza, že se stane králem. Co na tom, že se nějací záškodníci snažili ho očernit, co na tom, že byl obviněný z různých podvodů! Přišel jako spasitel, tak to nikomu nevadilo.

Tady naše pohádka končí. Zatím nevíme, zda se Honzovi podařilo zvítězit nad zlým drakem Korupcí a vytrhnout to království ze spárů tradičních stran nebo zda bude na svět koukat přes zamřížované okno. Ale již brzy se to snad dovíme. Tedy pokud nám to Andrej, vlastně Honza ještě dovolí.

Tak čau příště.