Sobotní ráno. Zatímco já už jsem vstal, můj mozek se teprve pomalu probouzí.

Tak nějak automaticky, jen jako podkreslení příštích okamžiků pouštím televizi. Mozek registruje černobílou pohádku o Honzovi, který chce po uhádnutí tří hádanek získat půl pricezny a království. Vlastně naopak.

Je to soutěž o nejchytřejšího budoucího krále. Honza by strašně chtěl vyhrát. Myslí si, že je nejchytřejší a tak se vydává na královský hrad. Má to ale háček. Když nevyhraje, přijde o hlavu. Cestou potkává různé lidi, kteří ho obdarovávají předměty, které má použít k obelstění princezny, aby soutěž vyhrál.

Blik! Mozek naskakuje. No jistě, podvod. A náhle se všechno vyjasňuje. Ne chytrost, ale vychytralost je to, co se táhne našimi dějinami. Ano, jsme to my, hloupí/chytří Honzové a Švejkové, kdo umí vybruslit z každé ošemetné situace. Myslím, že se tomu říká oportunismus.

Vždyť si to vemte, taková Zlatovláska. Honza ji našel díky mouše, která mu ji pod závojem označila. Podvod! Nebo jak Jeníček s Mařenkou lhali Ježibabě, že neumějí sedět na lopatě. A Pandrhola? To byl teprve podvodník! Ten vybabral i se samotnou Smrtkou. My tu naši vyčuranost prostě cpeme už do dětí.

V konečném důsledku se nám to pak vrací v tom, že nám nevadí, když usvědčení podvodníci a lháři zastávají vysoké státní funkce. Naopak, spousta lidí jim ještě tleská. Vždyť oni to jsou ti naši hrdinové z pohádek, kteří se ke svým postům sice taky dostali podvodem, ale co už? Hlavně, když nám slíbí, že zatočí s tím zlem a nepořádky tady. (Které mimochodem pomáhali sami vytvářet.)

Lze namítnout, že v pohádkách nakonec zvítězí Dobro nad Zlem. No jo, ale podvodem? Oč je pak to Dobro lepší než Zlo? Účel světí prostředky? Dobrá, ale pak se nedivme, že někdo vyhraje prezidentské volby lží o Sudetských Němcích. Nebo, že miliardář zkásne padesát milionů určených pro malé firmy.

Jak je to jinde? V pohádkách samozřejmě taky žádná sláva. Ty severské a na západ od nás se hemží nadpřirozenými bytostmi, Elfy a Démony, teče krev a řičí válečné vřavy. Ovšem v důsledku to přináší mnohem větší smysl pro pořádek a spravedlnost vybojovanou ve férovém souboji. A to je lepší, to si přiznejme.

A na východě? Tam je zase idolem Bohatýr, ničící své nepřátele jen sám svojí nadpřirozenou silou. Nepřátele je třeba pobít, ale Bohatýra je potom nutno zkrotit a ukázat mu meze, aby nám nepřerostl přes hlavu. Báťuška už se o něj postará.

Jak z toho? Pohádky asi měnit nebudeme. Přiznejme si, že ten konečný pocit uspokojení z vítězství Dobra nad Zlem je příjemnější, než přemýšlet nad tím, jak toho bylo dosaženo. A pak to nebezpečí, že by nás někdo mohl připravit o hlavu!

Tak holt budeme muset změnit sebe. A tady začíná ten průšvih. Nejprve si musíme přiznat, že s námi něco není v pořádku. Málokdo je toho schopen, ale snažit bychom se měli.

Pak musíme o této pravdě přesvědčit ostatní a zároveň je přimět, aby začali pracovat na zlepšení sebe sama. Těžký úkol? Zajisté, ale i o to je třeba se stále pokoušet. Jinak skončíme pod knutou báťušky, který nás už přesvědčí o svojí pravdě. A přes všechny naše úskoky bychom i tak o tu hlavu mohli přijít.

To chceme? Já tedy ne. Raději bych viděl ten větší smysl pro pořádek a spravedlnost, který panuje na západ od nás.

Tak čau příště.