Nevím kde se vzala, odkud přišla, kdo ji vymyslel, ale je tu a měli bychom se s ní sžít. Říká si Politická korektnost. Mně osobně se s ní žije dost špatně.

Aby nedošlo k omylu. Nejsem nácek, ani jiný podobný štváč. Jenom jaksi nemohu pochopit, proč nelze nazvat věci a lidi pravým jménem se správným přívlastkem. Na jedné straně se bojíme nebo nesmíme říct, že terorista byl muslim, na druhé straně sousloví „kontroverzní podnikatel“ se stalo pravidlem pro označení prachsprostého zloděje. Tak jak?

V novinách se dočtete, že terorista ve Francii napadl nožem policejní stanici a s výkřikem Bůh je velký pobodal několik policistů. Cože? On to byl Čech nebo křičel něco úplně jiného, co by ukazovalo na to, že to byl muslim? A proč se to nesmí říct? Anebo titulek „Auto najelo velkou rychlostí do davu na hlavní třídě v Barceloně“. Ono auto najelo… Někdo ho snad řídil, ne? A zjevně to udělal úmyslně! Na co si to hrajeme?

Je v pořádku, že před vyšetřením trestného činu nelze předjímat pohnutky pachatelů, ale najetí automobilem do davu civilistů, snad nebude obyčejná dopravní nehoda. Je v pořádku, že bez dechové zkoušky nelze nikoho obvinit z alkoholismu, ale člověk potácející se nad korunovačními klenoty, o kterém se ví, že předtím dlel na ruské ambasádě a alkoholu se nevyhýbá, může být případně i opilý.

Jistě, člověk se selským rozumem ví, že ne všichni muslimové jsou teroristi, ale ví také, že ne všichni podnikatelé jsou „kontroverzní“. Četli jste ale někdy třeba, že „Podnapilý zedník přejel v Praze matku s dítětem“? Já tedy ne.

Takže na jedné straně tady máme apriori problematické všechny podnikatele a na straně druhé nesmíme uvést náboženské vyznání vyšinutého psychopata, který si řeší mindráky s nožem v ruce. Tak, kde je ta korektnost?

Rozumím tomu, že při pojmenovávání věcí a činů pravými jmény se můžeme snadno dostat na hranu paušalizace. Stejnou paušalizací ale je nazývat podvodníky a zloděje kontroverzními podnikateli.

Rozdíl samozřejmě je správně nazvat lidi a jejich činy a používat urážky. To je hulvátství, o tom není sporu.

A pak jsou lidé, kteří se holedbají tím, že jsou nekorektní, jako například jeden nejmenovaný prezidentský mluvčí, abych byl politicky korektní. Tam ovšem dochází k zaměňování nekorektnosti s arogancí. Jenže to už je jiný příběh. Příběh papalášství zakořeněného hluboce v duších mnoha našich politiků a jejich zamindrákovaných posluhovačů. Obávám se, že pokud se bude tento trend prohlubovat, můžeme se z toho také jednou po…, jak s oblibou říkal Ivan Hlinka.

Tak čau příště.